Toto je odpovĕď mnoha lidí na otázku o existenci vyšší moci, chcete-li Boha.
Sešla se skupina lidí různého vĕku, různého vzdĕlání a byly to zástupci obou pohlaví. A tak vzešla od jednoho z nich právĕ otázka na existenci vyšší moci, chcete-li, existenci Boha. Odpovĕď je v nadpisu, nĕco tam nahoře určtĕ je, ale Bůh to není.
Tomu kdo inicioval tuto první otázku říkejme třeba Standa.
A tak se Standa zamyslel a pokládá otázku další. Když to není Bůh, tak co to je? No, my nevíme, ale Bůh to není.
Opĕt krátké zamyšlení a další otázka. Když tedy nevíte co to je, jak víte co to není? Víš Stando, kdyby byl Bůh, jak ty říkáš, tak by přece nedopustil tolik zla.

Standa: prosím, zvednĕme ruku ti z nás, kteří jsme nikdy nikomu nelhali.
Žádná ruka nahoře, ani Standova.
Dobrá, takže další pobídka, zvednĕme ruku ti z nás, kteří jsme nikdy nic neukradli.
Chvíle přemýšlení, nĕkolik poznámek tipu „z práce jsem si vzal pár papírů do tiskárny“, nebo tu a tam si v práci nĕco vyrbím a vemu si to domů. Ale i to je krádež.
Žádná ruka nahoře. Ani Standova
Další pobídka, zvednĕme ruku ti z nás, kteří jsme nikdy nikoho nepomluvili.
Opĕt reakce, to jsem ale řekla o tom sousedovi pravdu, takže to není pomluva. No jo, ale řeklas ji za jeho zády s tím, aby si posluchač udĕlal negativní posudek. A i to je pomluva, protože taková pravda není vyřčena z úmyslem nápravy, ale s úmyslem vyvolání negativních úsudkú, nebo chcete-li, odsouzení.
Zase žádná ruka nahoře. Ani Standova.
Prosím vás naposledy, zvednĕme ruku ti z nás, kteří jsme k tomu byli donuceni. Jestliže vám nĕkdo vyhrožoval jakoukoliv újmou.
Opĕt, žádná ruka nahoře.
Přátelé, dostal jsem se do spolku, kde jsou lháři, zlodĕji, pomlouvači a navíc ještĕ se k tomu naprosto svobodnĕ rozhodli.
Ale teď už fakt naposled. Chce nĕkdo z vás být otrokem. Otrokem, který nemá práva rozhodování, otrokem, který nemá právo svobodného pohybu?
Žádná ruka nahoře.

To je velmi zajímavá situace. Lidé, kteří nechtĕjí být otroky, lidé, kteří se svobodnĕ rozhodují pro zlé činy, říkají, že tam nahoře není žádný Bůh, protože, kdyby tam byl oni by nebyli svobodní. A jestli tam náhodou je, a oni jsou svobodní, tak je odpovĕdný za jejich rozhodnutí.
Nepřipomíná vám to nĕjaký příbĕh? Třeba první lidé u stromu. Eva byla svedena k tomu, aby byla ochotná uvĕřit , že jí Bůh lže. Adam s tím nic neudĕlal, protože byl pasivní. A když se pak Bůh ptá, „Adame, kde jsi?“ potažmo Adame kam ses to dostal? Víš, Bože to žena, kterou si mi dal. To ne já, ale Ty, protože, kdybys mi nedal ženu tak bych to neudĕlal. A žena? To ne já ale had, kterého jsi stvořil. Vidím, že máme úplnĕ stejné odpovĕdi, jak naši předkové.

Bůh ve své velikosti a lásce, dal člověku mnoho věcí a možností. Jednou z nich je svobodná vůle. Svobodná vůle však zahrnuje možnost, rozhodnout se špatně, to ovšem neznamená, že za svá rozhodnutí neponesu odpovědnost. Tak tedy důkaz Boží lásky, respektu a shovívavosti, je vlastnĕ důkazem jeho neexistence ?

Víte, já jsem moc rád, že ten Bůh, kterému vĕřím já, je laskavý, shovívavý a že On miluje svobodu stejnĕ jako já. A i když se nĕkdy rozhodnu špatnĕ, hned mne neodsuzuje, ale dává mi novou šanci. Protože každé špatné rozhodnutí musí být potrestáno, a Bůh kterému vĕřím já, ten trest za moje špatná rozhodnutí už nesl. A to ještĕ dříve než jsem Ho poznal. (Nebo, Bůh tak miluje svĕt, že dal svého Syna, aby žádný, kdo mu vĕří, nezahynul, ale má život vĕčný. Jan 3,16) On umřel na kříži, za špatná rozhodnutí, moje ale i tvoje, no a tvoje taky.

Jsem velmi rád, že mám Boha, který bude svĕt soudit podle pohnutky a ne činu jako takového.

Možná o tom Bohu ještè pár vĕt.
Já si umím představit, že rodič obĕtuje svůj život za život svého dítĕte, dokonce si umím předtavit, když přítel položí život za přítele. Co už mi moc nejde chápat je, když nĕkdo obĕtuje svůj život za život svého nepřítele. Čemu ale vůbec nerozumím, když nĕkdo obĕtuje život svého syna za svého nepřítele, tedy za nĕkoho, kdo se k nĕmu staví nepřátelsky.
Moji milí, právĕ toto ale udĕlal Bůh kterému vĕřím já. Když nĕkomu stojím za to, aby za mne zemřel, stojí On mĕ za to, abych mu vĕřil.
Ale jedna velmi důležitá vĕc, On zemřel i za tebe. I když se k nĕmu stavíš nepřátelsky, On za tebe zemřel a touž po tvém přátelství.

Já už nechci tvrdit, že tam nahoře nĕco je, ale Bůh to není. On to Bůh je! A já mu chci vĕřit.

Pane Ježíši prosím odpusť mi moji nevĕdomost a ukaž mi cestu, kterou mám ve svém životĕ jít.

Standa Řach 02/2013